Rodina Bartoňů z Dobenína se svou pílí vypracovala mezi nejbohatší průmyslníky na Náchodsku. Vlastnili několik textilních továren, přispívali na sirotčince, knihovny, školy a školky. Mimo jiné se také finančně podíleli na dostavbě pražského chrámu sv. Víta.
Zakladatelem textilních závodů v Náchodě a České Skalici byl Josef Bartoň (1838—1920), pozdější předseda Spolku českých průmyslníků textilních a dlouholetý starosta města Náchoda, který byl v roce 1912 povýšen do rytířského stavu. S manželkou Annou Kosinkovou se jim narodilo 11 dětí, z nichž 9 se dožilo dospělého věku. Jeho 4 synové pokračovali v dalším podnikání a zasloužili se o rozvoj celého kraje.
Nejstarší Ladislav (1858–1939) vedl zavedenou textilní firmu v České a nedaleké Malé Skalici, kterou později převedl na rodinné příslušníky. Nejmladší syn Arnošt (1869—1906) se také brzy osamostatnil. Jeho podnikatelské úspěchy však ukončila předčasná smrt. V roce 1902 se Josef senior vzdal svého podílu ve firmě ve prospěch synů Josefa ml. (1862—1951) a Cyrila (1863—1953). Náchodská továrna disponovala v této době již 400 mechanickými stavy, skladem ve Vídni a Budapešti. V následujících letech bratři pokračovali v dalším úspěšném rozvoji podnikání a budování rodinného majetku.
V roce 1908 koupili zámek v Novém Městě nad Metují, jehož výhradním vlastníkem se o dva roky později stal Josef poté, co společně s bratrem Cyrilem zakoupili zámek Zbraslav nad Vltavou.
Nový majitel Cyril se zasloužil o rozkvět města Zbraslav a byl jmenován jejím čestným občanem. Nápis na nádvoří říká: „Co průmysl zničil, průmyslník Cyril Bartoň obnovil“. Byl také členem předsednictva Národního muzea v Praze. Od roku 1923 se stal společníkem firmy Bartoň a synové také Cyrilův syn Josef ml. (1897–1972), který absolvoval praxi v textilních závodech v Anglii a Německu. Podle návrhu architekta Pavla Janáka si nechali postavit věhlasnou vilu v Náchodě, jež se po znárodnění stala Domem dětí a mládeže (dnes Středisko volného času „Déčko“). V roce 1923 si vzal Barboru Stýblovou a v roce 1928 se jim narodila dcera.
A právě jejich dcera Barbora, které se říkalo Dinka, zanechala stopu v našem muzeu. V roce 2023 získalo muzeum její dětskou výbavu jako dar od rodiny Balcarových. Výbava ležela zapomenutá ve staré truhle na půdě rodinné chalupy dlouhé roky. Jak se tam tyto věci dostaly, pro nás zůstane nejspíš tajemstvím, jelikož už není, koho se zeptat. Nejpravděpodobnější je, že někdo z rodiny pracoval u Bartoňů v textilním závodě.
Výbava obsahuje zavinovačky s krajkovanou vlečkou přibližně z 30. let 20. století, košilky na ramínka, košilky s dlouhým rukávem, spodní kabátky, šatičky, bryndáky, pončo s čepicí, rukavičky s čepičkami v jedné barvě, noblesní kabátky francouzské značky, sady povlečení, kapsářů nebo také křtící soupravu. Křest byl v životě našich předků jedním z nejdůležitějších okamžiků, protože symbolicky smíval tzv. dědičný hřích. Křestní souprava bývala prvním slavnostním oblečením dítěte a nejčastěji obsahovala čepeček, košilku, kabátek, zavinovačku a peřinku. Dítěti se soupravička oblékala jednou za život a když dospělo, dostávalo ji na památku před vstupem do manželství. Často se dědila z generace na generaci. V našem případě se jedná o zavinovačku, kabátek a čepeček z polohedvábné tkaniny v kombinaci s vyšívaným tylem. Většina věcí nese monogram DB, což odpovídá jménu Dinka Bartoňová. Část jich je také po mamince Barboře Stýblové. Jsou ve velmi dobrém stavu, avšak i tak budou některé potřebovat menší restaurátorský zásah. Věci jsou uloženy v depozitáři kurátorky textilu a čekají na zapsání do dalšího stupně sbírkové evidence. V nejbližší době vám je rádi představíme na některé z tematických výstav zaměřených na průmysl či textilní výrobu rodiny Bartoňů.
Mgr. Eliška Borůvková, Mgr. Blanka Nešetřilová
