Dne 19. 9. 1960 byla z městského archivu v Polici nad Metují převedena do sbírek Památníku města Police nad Metují Vandrovní knížka (Wanderbuch) tkalcovského tovaryše Jana Víta ze Zlíčka.
Vandrovní kniha byl dokument, který plnil úlohu osobního i cestovního dokladu. Jedná se o knihu osmerkového formátu v lepenkových deskách, jež obsahovala 40 listů. Na prvních stranách je uvedeno jméno a podrobný popis osoby, dále byl uveden výňatek z nařízení panovníka o vandrování z roku 1827. Další strany byly volné a určené pro zapsání údajů o jednotlivých praxích. Jak již název napovídá, tato knížka byla určena pro vandrovníky, tedy vyučené řemeslníky, kteří se stali tovaryši. Pro udělení mistrovského práva museli absolvovat praxi, jež byla zaznamenána právě do této knížky. Pravomoc vydávání těchto dokladů byla odňata cechům a nově byla svěřena úřadům. Knížku obdržel tovaryš v kanceláři daného panství nebo na magistrátu města za poplatek 30 krejcarů. Cestující musel vždy uvést, kam se chystá, a tato informace byla zapisována na všech místech. Do zprávy o praxi musela být uvedena také informace o spokojenosti zaměstnavatele – zajímavé však je, že pokud spokojen nebyl, záznam se měl vynechat a zapsat pouze fakt, že u něho tovaryš pracoval.
Majitel této vandrovní knihy, Jan Vít, se narodil 7. února 1812 ve Zlíčku čp. 20. Z roku 1830, kdy mu byla vystavena vandrovní knížka, pochází popis jeho následujícího vzhledu: byl malého vzrůstu, měl hnědé vlasy, černé oči, špičatý nos a obyčejná ústa. Svůj vandr započal v březnu 1831, kdy nastoupil praxi u tkalce Tadeáše Weissara v Broumově. U něho pracoval s krátkou přestávkou až do 18. ledna 1833. Poté pokračoval do února 1834 u Tadeáše Weissara v Bohdašíně – zdali se jedná o shodu jmen, nebo se dotyčný přestěhoval do jiné obce, není ze zápisu zřejmé. Další jeho zastávkou byla v roce 1836 práce u Františka Ziedlera v Stárkově, kde působil půl roku. V práci se zřejmě osvědčil, jelikož se k němu na praxi vrátil ještě v roce 1837, o čemž svědčí poslední zápis v knize. Na počátku roku 1854 se oženil s Františkou Volhejnovou ze Zlíčka a převzal usedlost s hospodářstvím čp. 20 ve Zlíčku. V matričních knihách není o jeho dalším působení jako tkalci žádná zmínka. Jan zemřel sešlostí stářím 28. května 1883 ve svém rodném domě.
Mgr. Eva Vodochodská
