„Není všechno zlato, co se třpytí.“ Většina pracovníků muzeí by jistě mohla toto lidové rčení potvrdit. Mezi muzejními sbírkami se totiž mnohdy nachází řada velmi vzácných artefaktů, které na první pohled sice nebudí žádnou zvláštní pozornost, přesto jsou jedinečné svými příběhy. Mezi takovéto předměty ze sbírek Regionálního muzea v Náchodě nepochybně patří také poměrně nevzhledné torzo kulovnice s kolečkovým zámkem z poloviny 17. století (inv. č. VIII-1-135).
Původní lovecké kulovnici dnes chybí hlaveň, zřejmě osmihranná, stejně jako část předpažbí a víčko pouzdra v hlavišti pažby. Zachovaná část pažby německého typu s lícnicí a ořechem byla původně vykládána kostí. Z bohaté inkrustované výzdoby se dochovala pouze torza, která přesto dávají tušit její vysokou řemeslnou úroveň. Kolečkový zámek s plochou deskou, která kolečko zcela překrývá, je bohatě zdoben rytinami pravděpodobně znázorňujícími bitevní výjev. Co je však důležité – zámek je signován jménem Johannes Mentdel a samostatným drobným nápisem Prag.
Kdo byl Jan Mendel? Johann, či také Johannes, popřípadě Hans Mendel (Mentdel), jak se na své zbraně podepisoval, patřil mezi přední pražské puškaře počátku druhé poloviny 17. století. Do Prahy přišel během třicetileté války ze Saska. Když zde 22. srpna 1640 žádal na Starém Městě o měšťanské právo, vykázal se vysvědčením o zachovalosti ze svého rodiště, města Treuen u Plavna ve Vogtlandském kraji, jež mu bylo vystaveno roku 1632. Historie země a města, kde se nově usadil, silně poznamenala i jeho osudy. V roce 1648 uzavřel kupní smlouvu na dům, který stál na rohu Platnéřské a Kaprovy ulice, za nějž zaplatil zálohu 200 zlatých. Několik týdnů nato vtrhlo do Prahy švédské vojsko, které 26. července 1648 obsadilo a vyrabovalo Malou Stranu, načež se pokusilo dobýt i Staré Město.
Při obraně Prahy se v těchto pohnutých dnech obzvláště vyznamenalo šest členů pražského bratrstva střelců. Byli to měšťané různých povolání, mezi nimi i dva ručničkáři: Jan Stifter a Jan Mendel. Tato hrstka statečných hájila pozemek střeleckého cechu na Střeleckém ostrově, který nejen ubránila proti útočící přesile, ale účinnou střelbou dokonce zabránila Švédům přeplavit se přes Vltavu. Statečný čin, který daleko přesahoval rámec povinností při obraně města, k nimž se zavazovali měšťané přísahou při vstupu do cechů, nezůstal nepovšimnut. Dne 25. května 1650 vydal císař Ferdinand III. české královské komoře příkaz, aby Janu Mendelovi byly prominuty veškeré nezaplacené částky za dům. V císařově přípise je pak Mendel nazýván „náš dvorní puškař“. Dluh se mu promíjí s přihlédnutím k atestacím, že při minulém nepřátelském obléhání Starého Města pražského nejen platné služby spolu se svým cechem prokázal, ale i sám svou osobou mužně a čestně k záchraně města Prahy se zachoval.
Roku 1653 je Jan Mendel již starším pořádku (cechu) zámečnického a Jan Stifter pořádku puškařského. Od obou pak objednávala zbraně císařská zbrojnice ve Vídni i zbrojnice saských kurfiřtů v Drážďanech. Do Vídně mimo jiné Mendel kolem roku 1660 dodal speciální ručnici s odkuřovacím komínkem. Zemřel někdy před 11. říjnem 1673, kdy je doložen sňatek vdovy po něm s puškařem Bartolomějem Procházkou, přičemž Mendelem datované zbraně pocházejí ještě z roku 1672.
Jan Mendel měl nejvyšší kvalifikaci ze všech pražských puškařů. Byl nejen ručničkář (puškař), ale také zámečník a dovedný rytec. Přestože pracoval v Praze asi třicet let, do dnešních dnů se z jeho díla dochovalo poměrně málo. I proto je torzo ze sbírek Regionálního muzea v Náchodě velmi cenné. Přitom je nanejvýš zajímavé, že ve sbírkách náchodského muzea se rovněž nachází rytinou zdobený kolečkový zámek s málo čitelnou signaturou J. Stifter (inv. č. VIII-1-231). Nepochybně se tedy jedná o práci jednoho z rodu Stifterů – Johanna (Hanse), či jeho syna Johanna Christopha. Pokud by se jednalo o Jana Stiftera staršího, měli bychom v muzeu vedle sebe výrobky obou účastníků památného boje na Střeleckém ostrově v roce 1648. A to je víc než pozoruhodné.
Jan Tůma
