Ve sbírkách Regionálního muzea v Náchodě najdeme řadu mnohdy bizarních předmětů, které se vztahují k prusko-rakouské válce z roku 1866. Pokud bychom je chtěli popsat jedním slovem, patrně nejblíže by jejich podstatu vystihovalo označení suvenýry.
Prusko-rakouská válka se totiž stala pro obyvatele severovýchodních Čech jedním z nejsilnějších životních zážitků, ke kterému se pak často vraceli po celý zbytek života. Bylo tomu nejen při sepisování vzpomínek, ale i tak, že si schovávali věci, jež na bojištích nalezli. Jako památky bylo v domácnostech ukládáno všechno, co se válečných událostí nějakým způsobem dotýkalo. Spisovatel Alois Jirásek například ve svých Pamětech vzpomíná, že si z bojiště u Václavic přinesl po padlém hodinky a s úctou je opatroval. V rodině spisovatelky Sidy Volfové byla jako relikvie uchovávána sklenice, z níž v domě jejího otce Václava Šrůtka (dnes restaurace U Slovana) údajně pil pruský korunní princ Friedrich Wilhelm (1831-1888), který v bitvě u Náchoda velel 2. pruské armádě. Sklenice se nakonec dostala do sbírek náchodského muzea, kde jsou dnes uloženy i zlaté hodinky, udělené náchodskému starostovi Rokošovi za jeho působení v době války 1866.
Módní záležitostí se stalo rovněž shromažďování různých militarií, které bylo možné najít na bojištích. Josef Volf, v roce 1866 žák školy v Hořiněvsi, později vzpomínal: Bratr Václav byl stále s otcem na bojišti. V poledne a večer přicházel s naplněnými kapsami: kulí do pušek, měděných zápalek rak., nejvíce ale knoflíků všeho druhu, mezi nimiž žluté, zvláště myslivecké a dělostřelecké převládaly. Žlutých růžic z rak. čák a orlů nesl vždy několik.
Mezi suvenýry z bojiště se často objevovaly také vybuchlé i nevybuchlé dělostřelecké granáty. Různí lidé, ba i firmy, z těchto trofejí pak vyráběli populární těžítka, svícny a jiné upomínky na válečné události. Některé byly opatřeny texty připomínajícími tu či onu bitvu. Jejich umělecká úroveň – pokud se o ní vůbec dá v této souvislosti hovořit – se kus od kusu značně lišila, většinou však hraničila s nevkusem a morbidností. Produkce těchto suvenýrů nebyla právě malá, jak lze soudit podle četnosti exemplářů tohoto druhu dodnes uchovaných v různých muzejních sbírkách. Mnozí si přitom neuvědomovali, že manipulace s nevybuchlou municí představuje velmi nebezpečnou činnost. Z pouhé lidské hlouposti a neopatrnosti pak někdy docházelo k neštěstím, která si vyžádala velmi krutou daň. Mezi takové se řadí i případ náchodského zlatnického mistra Aloise Kloudy. Ten 26. března 1867 rozšrouboval dělostřelecký granát, aby z něj později vyrobil svícen. Svou neopatrností však zapálil střelný prach. Následným výbuchem, který otřásl celým náchodským náměstím, byl poraněn na obličeji, obě nohy ulítly mu rozdrcený a celé tělo strašně zohavené, okna na sta kusů rozbitá vylítla. Známým se stal rovněž případ z obce Kramolna, kde bylo 7. září 1866 při neodborném rozmontování dělostřeleckého granátu zraněno pět lidí, z nichž tři později zemřeli.
Militaria z míst střetů prusko-rakouské války se stávala také předmětem cíleného sběratelského zájmu. Známá sbírka trofejí Františka Waldeka čítala 361 předmětů prakticky ze všech východočeských bojišť. Velkou sbírku, čítající celkem 301 předmětů, shromáždil i náchodský instalatér Jaroslav Šinták, který bydlel v domku při staré cestě na Kramolnu. Posléze ji zakoupila Městská spořitelna v Náchodě a v roce 1937 byla zapsána do sbírek náchodského muzea. Muzeum, umístěné tehdy v přízemí radnice, bylo zcela přeplněné a obrovský přírůstek se tam již nevešel. Muzejní společnost nakonec vyřešila nastalou situaci tak, že ve škole na Karlově náměstí, kde byla již umístěna městská obrazárna, byl ve volné školní třídě vybudován památník války z roku 1866. Památky na tento konflikt bohužel dosahovaly v té době již takové popularity, že sběratelům a muzeím byly jako předměty z těchto bojišť prodávány i artefakty, které s tímto střetnutím přímo nesouvisely. Do sbírek se tak dostávaly jako předměty z „šestašedesáté“ i zbraně a výstroj z prusko-francouzské války z let 1870-1871, popřípadě „zaručeně pravá“ militaria z roku 1866, umě sestavená a zkombinovaná z mladších a původních součástí.
Zcela svébytným upomínkovým předmětem se staly jednoduché dřevené figurky vojáčků, jež byly prodávány při vzpomínkových slavnostech na válku 1866. Na Náchodsku byly figurky rakouských vojáků v bílých uniformách s čáky na hlavách dokonce vkládány i do betlémů, kde doplňovaly klasickou betlémovou kompozici. Často se přitom jednalo o kvalitně provedené polychromované řezby zručných řezbářů, jak to můžeme pozorovat například u Samkova náchodského betlému z roku 1899.
Jan Tůma
