V letošním roce oslavila secesní budova městského divadla a hotelu dlouhých 110 let svého fungování. Připomeňme si v krátkosti počátky této historie.
Konec 19. století přinesl našemu městu rychlý růst, který byl způsoben především vznikem textilních továren a jejich úspěšným fungováním v následujících letech. Průmyslový rozvoj šel ruku v ruce s rozvojem společenským a kulturním. K dobře fungujícím spolkům, jako byl pěvecký spolek Hron či divadelní ochotníci, přibyla Čtenářská beseda se svým pestrým programem, do kulturního a společenského života se záhy aktivně zapojovaly i různé nově vznikající spolky a politické organizace.
Důsledkem rozmachu spolkového života byl nedostatek vhodných prostor pro jeho prezentaci. Do té doby využívané sály hostinců či Městská dvorana, která vznikla po rozhodnutí městského zastupitelstva zakoupit a přestavět na vlastní náklady pro veřejné účely hostinec U Zlatého beránka (1892), začaly být na počátku 20. století nepostačující. Původní předpoklad, že se situace zlepší vybudováním reprezentačního domu národně socialistické strany, jehož součástí byl i prostorný sál s balkónem a jevištěm (dnes kino Vesmír, Hurdálkova ul.), se ukázal jako nerealistický. Politické soupeření stran jeho všeobecné využití neumožnilo.
Městská rada se proto rozhodla neprodloužit stávající nájemní smlouvu a hotel U Zlatého beránka (tento název se používal přibližně do roku 1910, kdy se ustálila zkrácená podoba U Beránka) přestavět a vybudovat neutrální prostor pro společenský a kulturní život města. Zjistilo se však, že se budova nachází v havarijním stavu a investice do její přestavby by byla neekonomická. Padl tedy návrh stávající budovu zbourat a pro účely nové budovy městského hotelu s navazující divadelní budovou odkoupit a zbourat i sousední hotel Letzel, patřící rodině významného náchodského rodáka, architekta Jana Letzela. Části zastupitelů se tento plán zdál finančně náročný a pro město zbytečný. Záměr se nakonec prosadit podařilo. Velkým zastánce a propagátorem stavby byl dlouholetý starosta města, čestný člen a ředitel Spolku divadelních ochotníků JUDr. Josef Čížek.
Zdá se téměř neskutečné, že stavba této velkoryse pojaté budovy podle projektu arch. dr. Aloise Čenského byla započata v dubnu 1912 a již v únoru 1914 byla otevřena kavárna a restaurace. Téhož roku na konci dubna zahájilo provoz i jedno z nejmodernějších divadel své doby. Vyvrcholením celého slavnostního dne bylo představení Jiráskovy hry „Jan Žižka“, v titulní roli s Eduardem Vojnarem, tehdejším členem činohry Národního divadla. Když pak v roce 1934 dr. Čížek zemřel, bylo divadlo přejmenováno na Městské divadlo dr. Josefa Čížka.
Vedle běžných udržovacích prací byl v roce 1939 do divadla pořízen kruhový horizont, v roce 1986 došlo k přístavbě jeviště, kompletní rekonstrukce s rozšířením probíhala v letech 1989–1994. Za zmínku také stojí, že kavárna v současné době nese jméno hlavního hrdiny románů Josefa Škvoreckého Dannyho.
Reprezentační prostory i zázemí stavby mohli zájemci obdivovat naposledy 13. ledna tohoto roku během dne otevřených dveří, který byl součástí oslav 770. let od první písemné zmínky o našem městě.
Na dobových fotografiích, které se nacházejí ve sbírkách Muzea Náchodska, jsou zachyceny jak hotel Letzel, tak hotel U Zlatého beránka s jeho divadelním sálem, jejich bourání a budování nového objektu, dobový interiér nově zbudované kavárny či slavnostně vyzdobené schodiště a velký sál při pořádání Šibřinek v roce 1926 a 1927. Další z fotografií zachycuje dr. Josefa Čížka, jak z balkónu městského divadla vyhlašuje samostatnost naší republiky. Připomeneme si i rok 1926, kdy Náchod navštívil během své cesty po českém severovýchodě prezident T. G. Masaryk. Po přivítání se s občany a uvedení do radniční síně tehdejším starostou J. V. Moravcem, byla v restauraci hotelu připravena slavnostní recepce, po níž prezident odpočíval v hotelové části v tzv. prezidentském apartmá a poté pokračoval do Nového Města nad Metují.
Mgr. Blanka Nešetřilová
