Průkopník lyžování, všestranný sportovec a olympionik, nekuřák, abstinent, propagátor vegetariánského hnutí, vášnivý tramp, majitel obchodu s trampskými a sportovními potřebami, antifašista pronásledovaný komunisty…
Emerich Rath se narodil 5. listopadu 1883 v Praze v německy mluvící rodině. Již ve čtyřech letech se však s rodiči přestěhoval do Broumova, kde strávil nejen mládí, ale později i závěr svého života. Zde se také – ještě jako žák měšťanské školy – stal jedním z prvních lyžařů na česko-kladském pomezí. Podle vlastních vzpomínek, které později uveřejnil v časopise Zimní sport, se tak stalo v zimě 1896/1897. Lyže si nechal dovézt od svého spolužáka z Vídně. Ač se lyžovat učil jako samouk, dotáhl to za první světové války až na instruktora lyžování v Alpách. Velmi záhy začal na lyžích také soutěžit. Již v roce 1907 zvítězil v běhu na 5 km na mistrovství Království českého. V roce 1913 se zúčastnil osudového mezinárodního závodu na Zlatém návrší v Krkonoších, při němž tragicky zahynul jeho přítel Bohumil Hanč, kterého se neúspěšně pokusil zachránit.
Lyžování nebylo jediným sportem, kterému se Emerich Rath věnoval. Pěstoval atletiku, jako horolezec zdolal mnoho alpských velikánů, hrál kopanou, hokej, ragby, tenis, zápasil, závodně boxoval, plaval a jezdil na kajaku. Byl také známým rychlobruslařem, miloval vytrvalecký běh a chůzi. Za své sportovní kariéry byl členem řady sportovních klubů a spolků po celé Evropě, především v Čechách, Německu, Itálii a Británii.
V atletice vynikal především v běhu a chůzi na dlouhých tratích. Jako maratonec se zúčastnil olympiád v Londýně (1908) a Stockholmu (1912). V Německu byl nazýván Králem dálkového pochodu s armádní výzbrojí. V této neobvyklé disciplíně zvítězil celkem jedenáctkrát. Úspěchy slavil i v boxu, mimo jiné se v roce 1912 stal amatérským mistrem Německa v těžké váze. S vášní se věnoval také vodáctví. Na svém kontě má mnoho prvosjezdů řek, především v Itálii. Dálkový sjezd Seiny na kajaku, který podnikl u příležitosti olympijských her v Paříži v roce 1924, ocenil osobně sám Pierre de Coubertin.
Za první republiky propadl Emerich Rath kouzlu trampingu. Přijal trampské jméno Šedý Vlk a v Lukách pod Medníkem vybudoval ranč s velkým sportovištěm. Věhlas mezi českými trampy mu přinesl především obchod se sportovním a trampským vybavením, který si otevřel v Praze. Za protektorátu jako přesvědčený antifašista ukrýval německého Žida Borise Efenberga, kterému pomáhal i po válce. Nepřihlásil se ani k říšskému občanství. Po válce proto nebyl zařazen do odsunu německého obyvatelstva. Po únoru 1948 však byl obviněn z propagace amerikanismu a západního stylu života. Přišel nejen o svůj obchod, ale byl také na rok uvězněn v pracovním táboře ve Svatém Janu pod Skalou.
Perzekuce ze strany komunistických úřadů pokračovaly i po návratu z vězení. Rathovi, který mezitím ovdověl, byl přiznán pouze minimální důchod. Aby přežil, musel se živit jako pomocný dělník a rozprodávat zbytky svého majetku. Přesto ještě v roce 1960 plánoval dojet na kole na olympiádu do Říma. Komunistické úřady mu ale nevydaly povolení a místo toho ho umístily do domova důchodců v Benešově. Odtud Rath záhy odešel k bratranci do Broumova. Po několika měsících se s ním ale nepohodl a skončil na ulici. Jako bezdomovec neunikl pozornosti Národního výboru, který ho nakonec nechal převézt do domova důchodců ve Stárkově. Nezdolný optimista měl v tu chvíli před sebou pouze několik měsíců života. Zemřel 21. prosince 1962 v nemocnici v Broumově ve věku 79 let.
Mgr. Jan Tůma
