Ve starých muzejních sbírkách se často skrývají předměty, které teprve čekají na dobu, kdy bude rozpoznána jejich skutečná funkce, popřípadě historická a sběratelská hodnota. Jedním z takových předmětů byla až donedávna také bronzová hlavice dýkového palcátu. Tento pozoruhodný artefakt se dostal do sbírek muzea již v roce 1891, kdy byl zakoupen za 5 zlatých. Do Základní knihy městského musea v Náchodě byl pak zapsán pod číslem 1086 jako neznámé právo rychtářské mosazné (ruka). Jako rychtářské právo pak tento předmět „žil“ ve sbírkách muzea více jak sto dvacet let. To, že se nejedná o rychtářské právo, ale o raritní typ úderné zbraně, vyšlo najevo až během revize fondu provedené na konci roku 2014 jeho novým kurátorem. Identifikace vzácného dýkového palcátu patří mezi nejvýznamnější muzejní objevy minulého období.
Jeho bronzová litá hlavice má tvar ruky sevřené v pěst svírající rukojeť dýky. Vlastní dýka, či špice zobce se nedochovala, můžeme si ji však představit podle analogií. Byla nejspíše ze železa a nasazovala se do kosočtvercového otvoru v dolní části pěsti. Modelace ruky a zvláště prstů je na poměrně vysoké úrovni – zvláště pečlivě jsou ztvárněny nehty. Zápěstí tvoří tulej kruhového průřezu o průměru 30 mm, do níž se nasazovala dřevěná násada. K jejímu připevnění původně sloužily dva otvory, jež však byly poněkud nešťastně umístěny blízko okraje, takže se v důsledku namáhání během úderů okraj tuleje v místě otvorů prolomil. Patrně proto byly později na příhodnějším místě proraženy dva nové připevňovací otvory, které nahradily ty již nefunkční.
Dýkový palcát je značně specifickým a vzácným typem patřícím do rozsáhlé skupiny úderných zbraní. Jeho bronzová hlavice šla použít obdobně jako palcát k promačkávání přileb. Hrot pak mohl se značnou pádností prorážet pláty zbroje. Spíše než o palcát se tedy z funkčního hlediska jednalo o variantu jiné oblíbené krátké úderné zbraně – bojového kladiva. Nelze přitom vyloučit, že se dýkový palcát vyvinul právě z tohoto typu zbraní, které se značně rozšířily v reakci na nástup plátové zbroje. Ewart Oakeshott ostatně řadí dýkové palcáty jednoznačně mezi bojová kladiva (typ H4), přičemž jejich západoněmecké a flanderské exempláře datuje do rozmezí let 1480 až 1525. Ikonografické a písemné prameny však ukazují, že v českém prostředí mají dýkovité palcáty nepochybně starší tradici, sahající do 14. – 15. století. Zmínku o něm například objevíme již v rozsáhlé česky psané epické básni Alexandreida z konce 13. či počátku 14. století, kde je uveden pod názvem nóž do pěsti. V Husově výčtu zbraní, jimiž tepe rytieř, se objevuje pod označením palice do pěsti. Dýkový palcát najdeme i ve středověkých ikonografických pramenech vztahujících se k českému prostředí 15. – 16. století. Je vyobrazen například na kresbě v česky psaném Göttingenském rukopise, pocházejícím z doby po polovině 15. století. Zde je v čele husitského vojska zachycen Jan Žižka, jenž drží v ruce palcát v podobě ruky sevřené v pěst. Z dalších známých vyobrazení dýkového palcátu lze jmenovat dřevoryt se slepým Janem Žižkou na koni, který nalezneme ve vydání Kroniky české od Enea Silvia Piccolominiho z roku 1510. Na této ilustraci drží Žižka přes rameno palcát mající přímo podobu pěsti svírající železný bodec.
To, že dávali autoři dobových kreseb dýkový palcát do ruky právě Žižkovi, nebylo jistě náhodné. V 15. a zvláště na počátku 16. století totiž začínaly palcáty a bojová kladiva plnit – vedle praktické bojové funkce – ještě jednu významnou úlohu. Stávaly se odznakem velitelské hodnosti a tak, jak v průběhu 16. a 17. století ztrácely své vojenské opodstatnění, zcela u nich převážila jejich symbolická funkce. Také dýkový palcát ze sbírek náchodského muzea plnil patrně především tuto symbolickou funkci. Nasvědčovala by tomu jeho celková gracilnost i kvalita provedení. Patřil tedy nejspíše nějakému veliteli, či osobě uplatňující svrchovanou autoritu. V tomto ohledu vlastně nebylo jeho původní určení jako rychtářského práva zcela neopodstatněné. Podle analogií jej můžeme zřejmě datovat někam do doby kolem roku 1450. Bylo by proto velmi lákavé spojit tento předmět kupříkladu s Janem Koldou ze Žampachu – táborským hejtmanem, později loupeživým rytířem, kondotiérem a žoldákem ve službách polského krále, ale především v letech 1437 – 1456 uzurpátorem a pánem Náchoda. Bohužel však pro to neexistují žádné důkazy. Nevíme totiž ani to nejzákladnější – odkud vlastně hlavice palcátu uložená ve sbírkách náchodského muzea pochází a dokonce ani od koho a kde byla koupena.
Přestože se náchodský dýkový palcát nezachoval kompletní a nevíme nic ani o jeho původu, z hlediska historického a sběratelského se jedná o nesmírně cenný předmět. Pro zajímavost lze uvést, že v roce 2012 byla na aukci v Mnichově podobná bronzová hlavice dýkového palcátu českého či německého původu vydražena v přepočtu za 94.000,- Kč.
Jan Tůma
