Kuriozitou ve sbírce náchodského muzea jsou antické lampičky, které pochopitelně nemají s regionem Náchodska nic společného. Jedna je z pálené hlíny – terakoty a druhá je bronzová. Obě se dostaly do sbírky díky zájmu zakladatele muzea J. K. Hraše.  V základní knize městského muzea v Náchodě založené v roce 1880 najdeme pod číslem 583 údaj, že hliněná římská lampička byla zakoupená v roce 1885 obcí města Náchoda za 3 zlaté.   Což odpovídá ceně zhruba 3 kg másla na konci 19. století nebo ceně práce zedníka za zhruba 2 dny práce.

Antické lampičky byly malými nádobkami na olej s jedním otvorem na nalévání oleje a hubičkou, kterou byl provlečen knot. Tato jednoduchá svítidla byla používána od pravěku zhruba do poloviny 19. století, kdy byly nahrazeny petrolejovými lampami.  V antice byly nepostradatelným vybavením každé domácností, a tak klasická archeologie přináší nepřeberné množství těchto předmětů. Byly tak četným předmětem, že jednotlivé dílny k  výrobě těchto hliněných lampiček užívaly hotových forem. Lampičky původně mající tvar jednoduché misky s hubičkou se se svým vývojem pak stávaly zajímavými předměty užitého umění, kdy vrchní část nádržky na oleje poskytla dostatečný prostor pro výzdobu. Náměty vyobrazení byly často náboženské, mytologické, symbolické, ale velmi často se setkáváme s válečnými nebo gladiátorskými motivy i s motivy erotickými.

Naše terakotová lampička tvarově odpovídá lampičkám z 2. – 4. století našeho letopočtu, které známe především z oblastí někdejších římských provincií v severní Africe. Výtvarný motiv lampičky je však již setřelý a málo zřejmý, můžeme se spíše jen domnívat, že zde vidíme postavu a za ní koně, či býka. Právě motiv člověka a býka by měl svou logiku, neboť by korespondoval s četnými vyobrazeními Hérakla bojujícího s Krétským býkem což byl sedmý z dvanácti úkolů, které Herakles dostal od krále Eurystenea. Vyobrazení z jednotlivým Heraklovým dobrodružstvím byla v antice populární a motiv Herakla a býka byl zároveň symbolem sebeovládání. Známe je tedy i z četných antických lampiček často právě ze severní Afriky.

Druhá lampička, která je bronzová má nádhernou patinu, ale upoutá nás především svým tvarem – má palmetovou rukojeť a dvě hubičky. Vícečetnost hubiček s knotem nebyla však výjimečná – setkáváme se s lampičkami, které mají dokonce sedm i dvanáct hubiček. Takováto lampička pak poskytovaly více světla a byly i vizuálně efektnější. Ani materiál nás nemusí udivovat – setkáváme se totiž i s lampičkami z různých kovů: bronzu, stříbra i zlata. Bronzové lampičky byly nejen nepochybně reprezentativnějšími než prosté hliněné, ale setkáváme se i s tvrzením, že je s oblibou používali vojáci při svých taženích, neboť byly pochopitelně odolnější a tranportovatelnější.    Naše lampička tvarově odpovídá kusům z 1. století našeho letopočtu.

Antické lampičky byly nejpozději od renesance vyhledávány sběrateli, ale i napodobovány a i dnes patří kopie lampiček k vyhledávaným suvenýrům z cest po bývalé římské říši.

Petr Landr