Ve sbírce Muzea Náchodska lze nalézt několik zajímavých předmětů vztahujících se k dnes již zaniklé náchodské židovské obci. Jedním z nich je i chanukový svícen. Jím bychom chtěli připomenout, že 14. prosince 2022 uplynulo 80 let ode dne, kdy většina náchodských židů nastoupila do transportu směr Terezín.
Židé byli pravděpodobně již od 13. století nedílnou součástí historie Náchoda, na jehož rozvoji se nemalou měrou podíleli. Náchodská židovská obec patřila mezi nejstarší židovské komunity v Čechách. Svého největšího počtu dosáhla na přelomu 19. a 20. století.
Náchod byl založen někdy v průběhu 1. poloviny 13. století. Předpokládá se, že již ke konci 13. století se v tomto městě, ležícím na významné obchodní stezce, usadili první Židé. V průběhu 16. století si u jižních hradeb postavili školu, rituální lázeň, synagogu a „nad Hamry“ byl zřízen židovský hřbitov. V polovině 18. století byla židovská ulice u jižních hradeb, z důvodu císařských nařízení, uzavřena plotem a brankami. V té době tvořili Židé asi 15% náchodského obyvatelstva. S reformami Josefa II. ke konci 18. století byly očíslovány židovské domy, ustálila se židovská příjmení (Pick, Lewith, Lederer, Mautner, Goldschmied, Volf, Kosinka, Samek, Vlček, Bukavický), Židé nemuseli nosit označení svého původu, mohli studovat, být zaměstnáváni v úřadech, věnovat se řemeslu i mimo ghetto a vlastnit půdu. Zároveň docházelo k jejich poněmčování. Po revolučním roce 1848 bylo ghetto zrušeno, Židé se mohli volně stěhovat a uzavírat manželství. K úplnému zrovnoprávnění s ostatním obyvatelstvem došlo až ústavou z roku 1867, kdy Židé získali volební právo.
Druhá polovina 19. století s sebou přinesla neuvěřitelný průmyslový rozmach, zejména v textilnictví. Kromě rodiny Bartoňů byli významnými podnikateli v tomto odvětví Židé, kteří v náchodské oblasti měli nejprve své faktorské dílny (Izák Mautner, Herman S. Doctor), posléze také mechanické tkalcovny (Mautner, Doctor) či přádelny (Pick, společníci Wärndhofer, Benedict a Mautner). S industrializací přišlo do Náchoda také mnoho lidí na dělnické pozice, počet obyvatel vzrostl na úctyhodných 10 000. Roku 1906 se dosavadní Mautnerovy podniky transformovaly do akciové společnosti Mautnerovy rakouské textilní závody, které byly největšími bavlnářskými závody v Rakousku-Uhersku, a Náchodu se tak oprávněně začalo říkat Manchester východu.
Se vznikem samostatného československého státu roku 1918 se židovská komunita začala ještě více zapojovat do chodu města – Židé byli členy zastupitelstva i městské rady, podíleli se významně na náchodském sportovním i kulturním dění. Přičiněním velkoobchodníka Lea Strasse vznikla v Náchodě první městská obrazárna. On a další Židé byli příznivci asimilace, a tak, v ryze českém Náchodě, přejímali českou identitu. Významnými členy židovské komunity byli např. Gustav Schur, Josef Lederer, Richard Lewith, Max Goldschmid a rabín Gustav Sicher. V roce 1930 se k židovství hlásilo 293 lidí, což odpovídalo zhruba 2% všech náchodských obyvatel. V meziválečném období byl také zřízen nový židovský hřbitov ve Starém Městě, neboť ten původní již svou kapacitou nedostačoval.
Druhá republika a poté vyhlášení protektorátu uvrhlo veškeré židovské obyvatelstvo pod dikci norimberských zákonů. Židům byla postupně odebírána veškerá občanská práva a zabavován majetek, jejich pohyb byl omezen, museli nosit označení svého původu a navštěvovat mohli jen určená místa. Jedním takovým byl hostinec Port Artur, který se objevuje ve Škvoreckého Zbabělcích a kde se do dnešních dní nachází okénko, jímž si Židé mohli objednávat. Od roku 1942 začali být českoslovenští židovští občané postupně v důsledku „konečného řešení“ židovské otázky hromadně transportováni do sběrného tábora v Terezíně. Většina náchodských Židů musela nastoupit do transportu dne 14. prosince 1942. Z Terezína pak byli téměř všichni během následujících měsíců deportováni do vyhlazovacích koncentračních táborů, zejména do Osvětimi. Židovský majetek byl arizován, v červnu 1943 byly zpustošeny oba náchodské židovské hřbitovy, přičemž náhrobky z nich byly rozprodány a částečně použity jako stavební materiál.
Hrůzy holocaustu přežilo pouze 16 náchodských Židů, všichni se ale do Náchoda nevrátili. Někteří z přeživších se podíleli (společně s dobrovolníky a Červeným křížem) na provozu záchytné stanice pro Židy z východní Evropy, jež v Náchodě fungovala mezi lety 1946-47 a měla pomoci těm, kteří se chtěli přestěhovat do Palestiny. Kvůli nízkému počtu navrátivších nebyla náchodská židovská obec nikdy obnovena, počet náchodských Židů se po roce 1948 ještě více snížil kvůli emigraci. V průběhu 60. a 70. let 20. století byly zbořeny téměř všechny domy v židovské ulici včetně synagogy (1964). S nimi zmizely i mnohé vzpomínky na komunitu, která významně ovlivnila historii města.
S přispěním odborné literatury a Mgr. Aleny Čtvrtečkové,
Mgr. Mariana Poláková, Ph.D.
